Bitva o Fort je fantasy dřevárnou určenou všem hráčům, kteří mají rádi bitvy se silnou příběhovou linkou, s akčními úkoly a spoustou boje. Děj je volně inspirován Tolkienovým Pánem prstenů, konkrétně se točí okolo Minas Morgul a odehrává se v realistickém prostředí tereziánského fortu Radíkov.

Prolog...

Dobytí Minas Morgul, nyní opět Minas Ithil, zanechalo jednotky zmizelého krále Eärnura značně prořídlé. Hubí sice jeden po druhém houfce skřetů a mužů z Balchoth, rozprchlé po okolí, ale na víc už nestačí. Řadu měsíců čekají na posily z Gondoru. Stále marně. Kdo se tam stará o osiřelý panovnický trůn? A kdo na něj pomýšlí?

Králům věrná šlechta volá po legitimním nástupci a odmítá volbu vládce z nového rodu. Dům správců, ochromen nenadálou situací, se přitom zdráhá vyslat ozbrojené síly na výpravu jistou nebezpečím, avšak nejistou výsledkem: za hranice Mordoru, kde by snad hledaly ztraceného panovníka. Důrazně káže raději obrátit pozornost na jih země, kde rostou nepokoje a hrozí povstání. Páni z pohraničních lén jej v tom horlivě podporují. Ke všemu přinesli z Haradu a Umbaru zvědové znepokojující zkazky, zkazky o dalším černokněžníkovi. Prý si bere nejlepší bojovníky od místních princů. Dohady s ním spojují jméno ‚Khamûl‘. A Pán přízraků, sotva vyhnaný z Minas Ithil, nespí stejně jako kdysi oko bez víčka. Světlo kolem osvobozené věže slábne a tma se plíživě navrací do okolí…"

Info

KDY? - akce proběhne poslední srpnový víkend 26. - 28. 8. 2016

KDE? - Olomouc, městská část Radíkov (Fort II Radíkov) (okno s google maps)

JAK NA PLAC?

Vlakem: Dojedete na Hlavní nádraží v Olomouci, vyjdete ven z haly a najdete nástupiště D. Odsud nastoupíte na linku č. 11 - POZOR, jen cca každý třetí autobus jede přímo na Radíkov. Kontrolujte informační ceduli na nástupišti - pokud spoj jede na Lošov vystupte už na zastávce Svatý kopeček ZOO a počkejte na příjezd spoje směr Radíkov. Z konečné zastávky se přesunete pomocí šipek, fáborků na fort.

Autem: Z Olomouce přes Samotišky na Svatý Kopeček, za obcí vlevo nahoru směr Radíkov. V Radíkově podle cedule Fort Radíkov, stále nahoru až k fortu na parkoviště.

* Kdyby náhodou někdo nemohl trefit, ačkoli dle nás je to naprosto jasné, volejte číslo našeho navigátora

HARMONOGRAM:

Pátek:
12:00 - 23:00 - příjezdy a registrace/ schvalování zbraní
(17:00) 18:00 - 23:00 - otvíračka hospody

Sobota:
7:00 - 8:30 - budíček/ poslední registrace/ schvalování zbraní
8:30 - 9:30 - vysvětlení pravidel, odpochodování na první herní část
9:30 - 16:00 (18:00 max.) - bitva
19:00 - zhodnocení hry a veselice

Neděle:
8:00 - 12:00 - úklid a odjezd domů

PŘESPÁVÁNÍ:

Bude možné přímo v prostorách fortu - v kasematech nebo v LF placech uvnitř fortu (tématicky oddělená temná světlá). Kasematy= bývalé stáje (samozřejmě už vyčištěné)

což znamená, že stačí když si dovezete deky a něco pod sebe. Seno - nebo něco jiného se pokusíme zajistit. LF tábořiště budou vysekaná křoviňákem, měkká a bez vody (ne jako minule). Pro pohodlné je tu možnost si v blízkém rekreačním areálu pronajmout chatku od 105,- za noc. WC je k dispozici v prostorách fortu.

HOSPODA:

Od pátku bude možné dát si pivo (Klášterec či Kvasar) a pojíst v místní hospodě. Jídelníček bude vyvěšen.

Pravidla

Boj zblízka:

Boj se odehrává na principu šatrhu (hraní reálných zranění, padání na zem). Je povoleno soupeře sekat (i do hlavy), bodat (uzpůsobenou zbraní a ideálně mimo hlavu), navalovat se štítem, povalit na zem. Je zakázáno útočit na obličej, krk a rozkrok, bodat do hlavy, útočit hranou štítu nebo vytlačit či shodit soupeře ze srázu či hradby. shazovat soupeře do hloubky. Dále je nutno používat zdravý rozum a brát v potaz vybavení a tělesnou stavbu soupeře.
Střelce bez přilby a vůbec osoby bez přileb je zakázáno bít do hlavy, stačí je zásáhnout kamkoliv a umírají. (jinak řečeno, střelče chceš-li bojovat nablízko musíš mít přilbu)

Boj na hradbě:

Boje na hradbách budeme hlídat a kontrolovat. Pokud vás v jakékoliv fázi vyvedeme “vydýchat” nebo vám nepovolíme okamžité zapojení do vřavy, respektujte to. Za dvě minuty po “vydýchání” obvykle vidí bojovník kontroverzní situaci jinak.
Je především zakázáno:
-bodat naslepo a to v obou směrech. To znamená že se nikdo nepřilepí zády k hradbě a nebude naslepo bodat kolmo vzhůru a naopak nikdo nebude bodat kolmo dolů.
-shazovat soupeře z hradeb či skákat nebo padat na soupeře
-další věci zmíníme při nástupu

Konflikty a neumírání:

Konflikty neřešte na místě, odejděte a dejte podnět organizátorům či dalším, při ranním nástupu určeným osobám. Pokud vás vytáhneme z boje a necháme vás “vydechnout” neberte to osobně. Pokud si všimnete, že se někomu přiliš nechce umírat, upozorněte na to raději organizátora, který se na daného člověka zaměří a pokud shledá, že daný člověk opravdu neumírá, promluví si s ním sám v klidu, mimo vřavu bojujících.

Zbraně:

Ve zkratce: pokud jste vyráběli vaše zbraně podle pravidel B5A, jste v cajku.
Jsou povoleny všechny typy zbraní, které jsou bezpečné a stylově zapadají (připomínáme opomíjené vrhací kopí). Vyžadováno je alespoň funkční jekorové měkčení. Zbraň může být i kámen hozený z hradeb. Takovýto kámen musí být celý měkký (doporučujeme pytel písku jako jádro a zabalit do hadrů) a těžký maximálně 1 kg.
Štíty: musí mít zbroušenou a obalenou hranu aspoň 1 cm, žádné ostré výčnělky - viz. jako všude.
Danaxy kůsy, sekyry, halapartny a jiné dlouhé sečné zbraně: povinnost vyměkčit minimálně horní třetinu topora pod hlavicí.
Kopí/píky: povinné kožené či jiné měkčení na spodním konci. Budeme bojovat ve skrumážích u hradeb a je dobré pojistit si nezranění spolubojovníka.

Připomínáme:

Střelec bez přilby nemůže používat zbraň na blízko a jakýkoliv zásah ho vyřadí z boje.

Doporučená výbava

Nákrčník, kvalitní nátepníky, chrániče na kolena (i pod kostýmem) a dobré obutí.

LEHČÍ zbroj: neříkáme vám, ať přijedete jen v prošívce a vycpávce, ALE dobře zvažujte co s sebou budete mít. Řiďte se pravidlem méně je více. Uvažujte o stejné námaze jako na pochodu ala Úvaly. Nebudete tak moc chodit ale boje budou namáhovostí odpovídat.

Povinná výbava každého hráče

V rychlosti: ochrana hlavy a trupu, láhev a rukavice.

Všichni musí mít ochranu hlavy - tzn. minimálně batvat - a to i střelci.
Všichni bojovníci na blízko musí mít funkční přilbu.
Rovněž očekáváme ochranu trupu (prošívanice/vycpávanice).
Všichni musí mít rukavice (střelci ne).
Každý musí mít svou stylovou láhev na vodu.

Ještě jednou připomínáme, že vyjímka u střelců bez přilby znamená, že nemohou mít pobočku a po první ráně umírají, ale nadále musí mít aspoň batvat.

Střelba

Pravidla pro střelbu z luků a kuší a samotné šípy a šipky odpovídají pravidlům z B5A včetně nutného množství šipek. Najděte si sekci o střelcích v tomto ODKAZU ZDE. Je zakázáno střílet do hlavy. Na hlavu je možné mířit kameny nebo prakem. Projektil do praku musí být celý z měkkého materiálu (pískové jádro není na škodu). Silně doporučujeme vrhací kopí.

Registrace

Registrace probíhá na systému dorazím.cz
. Pokud budete mít jakýkoliv problém s registrací, napište nám zprávu do našeho FB profilu akce či v případě zásadnějších problémů na email: bitvaofort@gmail.com (sekce kontakty). Zde je pár nezbytností, které je třeba mít při registraci na paměti.

. Vytvořte si účet na výše zmíněném portálu a vyplňte osobní profil. Potom klikněte na výpis otevřených registrací a vyberte tu naši.
V rámci registračního formuláře bude nutné přiložit fotku kostýmu o velikosti max 1MB.
Registrace není časová ale výběrová - po vaší registraci shlédneme váš kostým, projdeme vyplněné údaje a případně se vás ještě doptáme.
Registrace bude následně potvrzena emailem.
Registrační poplatek je nutné uhradit do 14 dnů od potvrzení vaší registrace.
Nikdo mladší 18 let nebude bojovat!
Náhradnictví - pokud se nevlezete do své vysněné strany, bude v rámci formuláře kolonka výběru náhradních stran


REGISTRAČNÍ POPLATEK ZA BOJUJÍCÍHO: 490 Kč.
SPONZORSKÝ BALÍČEK: +160 Kč K REGISTRACI (plakáty, nálepka a placka)*.
SUPERSPONZORSKÝ BALÍČEK: +450 Kč K REGISTRACI (plakáty, nálepka, placky, tričko a překvapení) *.
REGISTRAČNÍ POPLATEK ZA NEBOJOVÝ DOPROVOD: 200 Kč**.
REGISTRAČNÍ POPLATEK ZA NEHRAJÍCÍHO FLÁKAČE: 200 Kč.
REGISTRAČNÍ POPLATEK ZA OKOSTÝMOVANOU DŮLEŽITOU POSTAVU: 0 Kč***.

REGISTRACE FOTOGRAFŮ - napište nám (FB (odkaz, nebo na mail, domluvíme se).

Limit pro každou stranu je stanoven na 20 bojujících lidí. Přes tuto hranici v žádném případě nehodláme registraci rozšiřovat, neboť Fort není nafukovací a vyšší množství bojujících by akci uškodilo. Proto Vás vyzýváme, buďte prosím vstřícní a féroví a v případě, že na akci nebudete moci dorazit, se včas odhlašte, ať nezabíráte místo dalším potenciálním zájemcům. Děkujeme!

*Chci podpořit akci finančně: Budeme Vám opravdu vděční, pokud si zvolíte vyšší balíček. Kromě našich díků dostanete placku, nálepku a 2 plakáty. Důvody proč vás žádáme viz ODKAZ.

TRIČKA

Náhled triček (počítačová vizualizace- barva potisku se může lišit byť minimálně)

Letos vyrábíme trička s motivem Bitvy o Fort a to hned ve 2 variantách. Trička jsou z bavlny 200g/m2 logo zepředu i zezadu je potom vyrobeno sítotiskem. V registrace si tričko můžete vybrat v superbalíku nebo zakliknout nezávazný průzkum v registraci. Pokud o něm máte zájem a neúčastníte se- brzo se rozběhne sběr objednávek.

**Chci hrát s kamarády, nechci bojovat: Pokud se nechcete aktivně účastnit boje, můžete své kamarády podpořit jako nebojový doprovod. Jedná se o šamany, bubeníky, trubače, léčitele atd. V případě zájmu nás ještě před registrací kontaktujte.

***Mám zajímavý kostým vhodný do Středozemě a chtěl bych si někde zapřísnit a získat supr fotky a uznání… Vážně - sháníme Nazgûly, Sauronova ústa, elfí šlechtice, Šamany, uctívače temných Maya a dokonce i nějaké příšery. Víc v poště.

Chci pomoct

Pokud chcete dojet na akci a být nápomocní, kontaktujte nás. Sháníme: hráče na hraní různých dočasných postav (dále jen CP), pracovní síly – ať už přípravné práce ve čtvrtek (stavění hradeb a chystání fortu) nebo během hry (vaření čaje atd.) či fotografy. Pokud byste se rozhodli pro některou z těchto variant, nebojte se nám napsat na některý z organizačních emailů (není třeba se registrovat) a domluvíme se na přesných podmínkách spolupráce. -

Nevlezl jsem se do registrace, co mám dělat?

Pokud vaše vysněná strana ani strana náhradní nemají žádné volné místo, napište nám. Uvidíme, co se s tím bude dát udělat.

Náročnost akce

Je důvodem pro stanovený věk 18+. Bitva se táhne v tvrdším boji a některé části terénu na fortu budou fyzicky náročné. Uvítáme proto, když s sebou nebudete tahat těžké zbroje, ale raději zvolíte odlehčené varianty. Tím neříkáme, že je nutné účastnit se akce v prošívce, ale zároveň se vyvarujte přetížených zbrojí.

Neregistrovaní hráči budou platit registrační poplatek o 200 Kč vyšší než je základ a také hrozí, že do akce nebudou vůbec vpuštěni.

Těšíme se na Vás !!

Bojové útvary


NÁZVY stran jsou rozklikávací! letos máme opět 8 stran.

GONDORSKÁ GARDA Velitel Rumo
Když před časem překračoval Velkou řeku proud Gondorských v čele s oddílem černě oděných strážců Hlásky, vedlo je odhodlání buď padnout pod hradbami černokněžné Minas Morgul, nebo stanout na vrcholu osvobozené Minas Ithil jako garda druhého ze sídel krále Ëarnura. Měsíční věž dobyta byla, vládce, pro nějž by ji ocelové paže kapitána Rumma a jeho mužů držely, ale chybí. Přesto jsou osiřelá srdce pod lesklou zbrojí odhodlána bránit každou píď získané země...
Inspiromat z VoP

ÉOTHÉOD Velitel Argon
Pod zástavou s bílým koněm, vzpínajícím se na zeleném pažitě, a pod velením maršála Argona pochoduje do bitvy šik mužů z plání Rhovanionu. Vytrvalí v přátelství, které je pojí s Gondorskou říší, neopomněli svých slibů a jako pod koňskými kopyty se země chvěje pod jejich hněvem. Pohání je zuřivost, neboť Balchoth, spojenci a služebníci Nepřítele, při svých nájezdech loupil jejich koně. Jejich milované koně!
Inspiromat z VoP - hodně prvků s koněm.

RAMTHÉOD Velitel Vojda
Další z velkých kmenů Rhovanionu, blízcí příbuzní Koňského lidu. Standarta se zlatým beranem se hrdě třepotá nad hlavou maršála Ramunda, který také vyrazil stvrdit své přátelství s Gondorem. Sveřepí, pevní a neústupní jsou jeho muži. Žene je touha po pomstě, touha po krvi Balchoth, kteří v jejich úrodných lukách pálili, vraždili a napůl zmrzačili tento hrdý kmen. Teď zaplatí!
Inspiromat z VoP - nepoužívat koně, ideálně abstraktní tvary či berana.

SPOJENÉ SEVERNÍ ARMÁDY Velitelé Zarroc a Rian
Mezi ostřími trpasličích seker se míhají elfí kopí a sviští útlé šípy. Trpasličí hejtman Zaroc totiž po velkých ztrátách při dobývání Minas Morgul spojil zbytek své jednotky s elfím praporcem kapitána Delroye. Vojska Thráina I., Krále pod Horou, a krále Thranduila z Temného Hvozdu tedy svorně bojují bok po boku jako zástupci dalších svobodných národů Středozemě.
Inspiromaty SaS a Elfové

SPOJENÉ ARMÁDY JIHU Velitel David
Přilby ve tvaru mořských netvorů, zakryté tváře, velké těžké meče, jednostranně pilovitá kopí. Svým zjevem budí umbarští válečníci strach stejně, jako svými zbraněmi nebo zkazkami o hrůzných lidských obětech. Vrhají se do největších sečí s dravostí řvoucí vody v mořském kotli. Mezi nimi, jako temné pahrbky skal v příboji, lze zachytit strohé siluety v černé oděných mužů. V žilách jim koluje hodně z krve Západní říše, a stejně tolik z její hrdosti a ideí rasové i kulturní čistoty. Zjevně zastávají mezi služebníky Temného pána důležité posty. Jeden z nich kráčí i v čele této složené armády, jistě a neústupně, jako valící se tma. Castamorn, pobočník Úst Sauronových.
Inspiromaty Umbar a Černý númenor

BALCHOTH Velitel Dwarf
Krutí a nelítostní jsou kočovníci jihovýchodních stepí. Jejich mravy jsou stejně křivé jako štěrbiny jejich očí, jako jejich luky, jako čepele jejich šavlí. Jméno atamana Dwarfa předchází slzy, hněv a bolest, neboť jeho hordy ničí, plení a pálí vše, co jim přijde do cesty. Pod symbolem kola válečného vozu, na jakých po tisíce let křižují své pláně, bojují zuřivě a do poslední kapky krve - ba podle některých prý i potom.

MORDORSKÝ SKŘETÍ SARK Velitel Loqo
Vrchní komandant Loqo už dávno sehnal dohromady své mrštné krysy. Všechny díry na míle daleko pročmuchaly, všechy rokle za bezměsíčných nocí prolezly, vědí, kde končí který tunel a odkud zlézt kterou zeď. A když teď Pán konečně zavelel, mohli jeho věrní služebníci okamžitě vyrazit. Pod sirnatými mraky se jako špinavé šmouhy v krajině slévají jejich hloučky, aby rdousily, podřezávaly, trhaly a užívaly si jiných radostí, aby vymetly gondorské 'tarky' a jejich nohsledy z mordorských hor rychleji, než se bílé dřevo pod plamenem mění v popel. A až s tím budou hotovi, uvidí i ti tupí balvani z Mlžných hor, jak Temný Pán odměňuje věrnost!
Inspiromat z VoP

SKŘETÍ SARK Z MLŽNÝCH HOR Velitel Fritol
Z tunelů a kobek v Mlžných horách, kde už dávno dodýchali poslední trpaslíci, se teď valí proud skřetů. Velcí a robustní jako hory samy, plní zuřivosti, která v nich dlouho hnila a bublala. Nenávidí naduté 'tarky' z Gondoru, rozdupat touží jejich spojence, ale nejvíc opovrhují skřety z Morgulského údolí, těmi mrňavými a kvičícími podlezy. Takové zbabělé, poražené vši že mají být dědici Melkorovy říše? Až se sark pod vedením velkého náčelníka Fritola střetne s nepřáteli, až budou lebky praskat jak polena v ohni a příkopy se naplní krví padlých, teprv všichni uvidí, co to znamená, když se skřet vydá do války! Celý svět uvidí!
Inspiromat z VoP

Příběh

1. GONDORSKÁ GARDA

„Takže je necháš skřetům nebo něčemu ještě horšímu? Jako krmení, jako hračku kočce?“ Věta, která zůstala někde pod klenbou a pořád ještě se tam chvěje za hranicí ozvěny. Správce gondorské říše se s povzdechem opřel v křesle. Jistě že čaroděj měl pravdu. Část z ní. Ale tu druhou část měl on, a spolu s tím také zodpovědnost.
Mithrandir však začal znovu: „Nerozumíš snad slovům, která ti od kapitána přináším? Že bez posil čeká muže v pevnosti záhuba? Tvé krajany stejně jako všechny, co tam zbyli z Durinova lidu, z elfů i ze svoboných seveřanů?“
„Nechtěj urazit můj rozum, šedý tuláku. Chápu dobře. Do Minas Ithil však nevstoupili z mé vůle.
Zato ty se rozhlédni. Přichází snad požár odtamtud, z pustých mordorských průsmyků? Ne, to jižní hranice teď hoří, od Lebenninu až po Poros. Knížete v Dol Amrothu obklíčily korzárské lodě. A na severu? Hordy Balchoth na březích Anduiny. V Gondoru teď nenajdeš meč, který by mohl opustit své místo a nevydat je tím v ještě větší nebezpečí. Nemám, koho bych poslal! Mou povinností je spravovat říši, jak nejlépe umím. Strážit ji, pečovat o ni a nakonec ji znovu odevzdat pravému králi tak celistvou, jak je jen možné.
Tedy, kdyby takový král jednou přišel. Není má vina, že Ëarnur nezanechal dědice.“
„A co kdyby se nějaký přece jen objevil?“ Šedý poutník teď přivřel víčka a zkoumavě si Mardila prohlížel. „Koruna odešla s tvým pánem do tmy u kořenů Měsíční věže. Necháš ji tam, Mardile, synu Vorondilův? Samu insignii gondorského vládce? Vždyť v budoucnu musí spočinout na předurčené hlavě!“
„Hlava je k ničemu, když nebude mít říši, které by vládla.“
„Říše je k ničemu, když nebude mít dobrou hlavu a tu nebude čím korunovat.“
„Korunovat,“ zasmál se správce hořce. „A koho? Tu máš, čti, tohle přišlo z Umbaru. Z Umbaru!“
Čarodějovy ledově modré oči několikrát prošly rudočernými řádky, než se opět zvedly. „Vážně?“ „Ano! Potomek Ëarnurových pradědů, královská krev.“ Správce teď jen stěží zadržoval vztek. „Propadli Sauronově temnotě, z Gondoru jsme je vyhnali už před půl tisíciletím! Ale jejich linie pořád ještě nezmizela. A tenhle poslední výhonek se nám teď může smát do očí! Prý nový pán Gondoru! Taková drzost!“
„Pak tedy jednej a nenechávej korunu v rukách nepřítele!“
„Už jsem řekl, Mithrandire. Nemohu nikoho postrádat, ne teď. Z jihu se k Minas Ithil valí další nebezpečí. Gondorští muži mu vyjeli v ústrety. Snad dají posádce ve věži alespoň naději.
Vím, že jejich oddíl vykonal velké činy. Udrží-li se ještě pár dní a bude-li nám štěstěna nakloněna, proměníme naději v další vítězství. Mohu snad za těchto podmínek udělat víc? Mohu udělat víc?“
*
Ach, šedý poutníku, moudrý blázne. Proč vždycky přinášíš tak tíživé myšlenky? Nakonec jsi zmizel k severu, prý hledat pomoc u jiných svobodných národů. Snad ji najdeš. Ruce Gondoru jsou dnes pro ni příliš slabé.

2. MORDORSKÝ SKŘETÍ SARK a SKŘETÍ SARK Z MLŽNÝCH HOR

„Se mi nebude vocáď chtít, šéfe. Nejlepší lágr, co pamatuju.“
„Třeba nás pryč nepošlou. Třeba budem jen držet pozice. Nebo nám přichystali ňáký vražděníčko tam venku!”
„Kvůli tomu sem pojede osobní posel těch černejch kvílivců? ‘Seďte na prdeli a když vám zbyde trochu volna, ulovte ňákýho gondorskýho tarka’?”
„Co ty víš. Sou divný a dělaj divný věci. Teď zahni doleva, tlamo! A chvíli zalehni! Pastva pro voči!”
Oba nevysocí skřeti, rozpláclí na vysokém valu, civěli dolů. Hloubku pod nimi narudle prosvěcoval bezpočet ohňů. Polorozbořená stavení splývala s nejrůznějšími boudami a přístřešky. Všude možně natažené plachty se nadouvaly ve větru a připomínaly nafouklé mrtvoly obřích krys. Z ústí několika tunelů stoupaly cáry řídkého šedavého dýmu. Na protější hradbě probleskla pochodeň, zprava odpovědělo jiné světlo z příkré skalní stěny.
„Čumíš, co už se nás sešlo, co? Si příště rozmysli, než budeš vo naší vesnici mluvit jako vo lágru. Ti rozpářu ksicht! Navíc nikdo, ani elfoun, ani trpaslík, ani tark, neví, že tu sme. Pevnost v pevnosti,” pyšně se zachechtal první. „A šlus, za chvíli začne porada. Vemem to zkratkou. Seznam se s nejnovějšíma štolama!” A napůl vkopl, napůl vhodil svého druha do temné díry v zadní části valu. Sám skočil za ním.
*
Na skalním soklu uprostřed podzemního sálu se tyčila černě oděná postava. Dokola namačkáni čekali skřetí kapitáni a velitelé z vesnice, skalních brlohů i děr za valem. Do prskotu pochodní se vplazil ostrý, syčivý hlas.
„Jsou na cestě. Vznešení muži z Umbaru míří od jihu k Minas Morgul, u brodů přes Poros se spojí s dalšími silami. Chcete-li znát mé přátelské rady,“ (několik mladších skřetů se zachvělo) „dáte si dobrý pozor, aby nepřítel nepozoroval vaše rostoucí počty. Útočit budete jen v noci. Podřezávejte, rduste, nenechte je spát, nedovolte jim stavět. Ale jinak zalezete do nor a vyčkáte, než dorazí posily! Cenu za chyby znáte.“ Poté pobočník Prstenových přízraků luskl prsty. K nohám mu okamžitě padl jeden z rychlých běžeckých poslů a obdržel svitek, pokrytý černým písmem. „Balchoth se opevnili ve valu, strážícím vstup do fortu. Máš hodinu. Nebude-li ti stačit, najdu si tě!“
Z řady velitelů vystoupil čahoun s kočičíma očima, sám náčelník skřetů z Mlžných hor. „A kde teda je Černej jezdec? S ním sme mohli tu špínu rozmáznout hned, když sakra nemaj čaroděje!“ V sále se rozhostilo ticho, že až zvonilo. „Ty nemáš záměry Temného pána znát, ale vykonávat!“ zasyčel pobočník. „Nicméně ti můžu prozradit,“ skřípal dál samolibě, „že Jezdci mají důležité poslání na jihu. Nic menšího, než prorazit hranice Gondorské říše. A teď běžte! Dnes v noci ještě nikdo nezemřel!“
*
Temnou uličkou se klackovala tlupa zavalitých skřetů. Proti kalné, narudlé obloze vypadali jako shluk bizarních menhirů. „Podle toho, co řikal šéf, je to jak dycky. Mordorský krysy budou akorát čmuchat.“ „Tch, na nic jinýho se nehoděj.“ „A čim bysme protahovali ucpaný štoly? Tebou ne, ty by ses tam vzpříčil!“ „Vzpříčim svoji šavli v tvojí držce!“ „Hej, držte klapačky! Bude zábava,“ ukázal jeden z tlupy na klubko menších skřetů na rohu. „Vy sviňky mrňavý! Co se tady flákáte? Nemáte podřezávat nepřátelský krky?“ „Narozdíl od tebe, balvane, my už máme dávno po práci! Pěkná, čistá, tichá akce, nestačili ani ceknout! Co ste za dnešní noc zvládli vy, gerojové ze severu, he?“ „Pch, to určitě. Spíš ste si lovili potkany k večeři. Vašim nickám beztak nikdo pořádnej úkol nesvěří...“
Nebe na východě se protrhlo a vyzvrátilo trochu narudlé záře.
Začalo svítat.

3. SPOJENÉ SEVERNÍ ARMÁDY

Na horní hranici mlh, vyplňujících údolí, seděly na ostrohu dvě postavy – mohutný širokoplecí stín a nevysoká atletická silueta. Mlčky hleděli do dusných cárů, vzhůru k matně prosvítajícímu slunci i dolů k úpatí, kde šedá vzdušná masa černala.
Trpaslík a elf. Dva přátelé, kteří si pro ten okamžik už řekli všechno. Dva vojáci ve chvíli, kdy se válka nadechuje před dalším běsněním.
Dva velitelé, čekající na posla, kterému předají poslední zprávy pro své krále a s nimi i pár listů, které jejich podřízení napsali pro své nejbližší...
*
Findorn, syn Gilornův, milované Ellas, dceři Ellothově
Amellenin!
Mocnosti světa se zřejmě slitovaly nad bolestí z naší rozluky: naskytla se mi příležitost poslat Ti díky našim kapitánům pár krátkých řádek.
Vyčkáváme a doufáme v posily. Útěchy nám nyní mnoho nezbývá; zajali jsme totiž skřetího posla a vzali mu list, psaný v černém jazyce. Jen nemnozí z nás ho rozluští a žádný se do toho nepustil rád – Nepřítel jako by i řeč proměnil v jed. Ale vyrozuměli jsme, že k Minas Ithil pochoduje velká armáda z jihu, Umbarští muži a černí Dúnedain.
Velitelé se pak radili tak dlouho, až jsem se obával, že i našemu kapitánu Rianovi vyraší plnovous. A hned poté se větší část trpaslíků vytratila pod zem a slýcháme jen, jak jejich nástroje hnětou skálu. Chvatná práce těch chlupatců neskýtá nic krásného, ale přiznávám, že si v ní vedou opravdu dobře. A v chodbách, kde se bojuje téměř stejně často jako na povrchu, jsou jejich těžké sekery naší hlavní zbraní.
Stýská se mi, má nejdražší, po tvém bezstarostném smíchu a po ranním slunci v orosených větvích. Zdejší kraj je jako mrtvé tělo – kostry spálených stromů a tu a tam nízký, zatrpklý keř. Kdybych byl tím semenáčkem Bílého stromu, co kvůli němu už tolikátý den prohledáváme každý kousek půdy, odmítl bych na takovém místě vzejít. I když nám Mithrandir neustále připomínal, že raší v nejnečekanějších chvílích na nejméně pravděpodobných místech. Snad měl pravdu a my ho skutečně nalezneme, poslední výhonek z rodu tak vzácných stromů.
Kéž se naše číše brzy potkají v radostném přípitku.Škoda, že Valar dali bílým stromům tak málo plodit – dovedeš si představit, jaké víno by bylo z jejich ovoce?
F.
*
Drís, dcera Fróliho, svému pánu Thróinovi, synu Thralinovu
Nejdražší,
už potřetí jsme vyčistili ty severovýchodní tunely. A bojím se, že zanedlouho tam budeme muset znovu. Na stálou posádku je nás málo.
Elfové ulovili skřeta a vzali mu zprávu, co nesl. Prý sem táhnou nějací lidi z Jihu. Takže četa našich teď zuřivě buduje trebuchet, který postavíme k hlavnímu vstupu. Snad ho potom udržíme.
Skály jsou tu dost nevrlé, samá šlacha a uzel. S minéry jsme začali zasypávat chodby pod pevností, do kterých by mohl nepřítel, a jde to ztuha. Ale vsadím půl svého plnovousu, že předevčírem jsme zvládli shodit stropy na celý jeden sark skřetů. Čistá práce.
Elfové pořád běhají po okolí a netuším, co je jim k smíchu. Leč marná práce, nebýt jejich očí a našpicovaných uší, nevíme, odkud na nás co přiletí. A ani v boji nejsou marní, pokud se tedy nemusí pod zem.
Ať tě Aulë stráží. Tu štolu pod bočním vrchem doma nezačínej, dokud se nevrátím.
D.

4. BALCHOTH

„Ne! Nezůstanu tady! Muž a válečník má konat! Rozletět se s větrem po stepi, srážet nepřátele, ať stojí kdekoliv! Ne sedět v kamenné díře jako bába nad kaší!“ Šikmé štěrbiny očí muže s orlím nosem a žlutavou tváří, vyhlížejícího z otvoru štoly, neklidně sledovaly, jak si v průrvě pod jeho úkrytem silná četa gondorských kopiníků dál vyřizuje účty s překvapeným hloučkem skřetů.
„Muž a válečník bojuje i bystrostí své myslí, bratře!“ zkoušel ho ještě mírnit druhý. „Vždyť to my teď střežíme mosty a s nimi i vstup do celé pevnosti. Máme je držet, ne se honit do jiných bojů jak buvoli k napajedlu!“
Orlí nos odfrkl a skalní úkryt vrátil zpátky ozvěnu. Opravdu to znělo jako rozzuřený buvol. „Mizerné žrádlo, smrdutá voda, a při tom všem se jen plazit z díry do díry? Žvásty! Kecy zdechlé kobyly!“ Otočil se a jeho pohled donutil druhého obezřetně ustoupit. Bylo jasné, že teď už půjde do tuhého. „Máme stejnou krev, ale ne stejnou cenu, to si pamatuj. Sedí snad náš otec tiše v jurtě? Ne! Jeho vojsko už se shromažďuje na severu za gondorskou hranicí. A já ti také ukážu, jak jedná pravý vůdce!
Jsem Kilic, syn velkého chána,“ otočil se nakonec dozadu, „a říkám, že nyní udeříme. Kdo jde se mnou?“
Mezi muži, tísnícími se hlouběji v chodbě, to zašumělo a řada rukou skutečně sjela k šavlím. Oči se však upřely na druhého z bratří, který ledově pronesl: „Já jsem Kargi, syn velkého chána, a říkám, že se nikdo ani nepohne!“
Zraky obou vůdců se do sebe na krátký okamžik zaklesly. Pak se ale něco zlomilo. Kilic vydal válečný jek a úplně sám se vyřítil ven.
Druhý chánův syn zůstal nehnutě stát – nemohl uvěřit, že bratr to opravdu udělal. Nakonec však i on opatrně pospíšil k ústí chodby.
Nepřátelé ve svahu hluboko pod nimi se už vzpamatovali z překvapení. Zjistili, že zuřivý válečník v rudé a zlaté, blýskající ohromnou šavlí, který na ně sjel ze skal jako plamenný blesk, není žádné děsivé kouzlo ani přelud k ošálení smyslů, ale muž z masa a kostí. A nechali tedy skřety na chvíli být.
*
Až za drahnou dobu se mladý a nyní už jediný chánův dědic vypravil s několika muži zpátky na místo střetu. „Přesvědčil se o mé pravdě,“ pravil a pohrával si při tom se symbolem vozatajského kola, který všichni válečníci nosili na krku. „Hněv je příliš prudký kůň. A on teď odjede na železném voze, zatímco moje kolo otec pozlatí.“
Ostatky ukryli do nedaleké skalní dutiny a obsypali je vonnou pryskyřicí. „Kde se teď nachází to bílé gondorské roští?“ „Chlapi už ho odtáhli na druhou stranu, ó, mocný.“ „Rozštípejte to, co z něj zbylo. Polena a silnější větve musí zůstat v celku. Náčelníkův syn a tak velký bojovník si zaslouží vyprovodit s největšími slávou. Bude hořet na hranici z bílého dřeva! Stavte pohřební lešení!“

5. SPOJENÉ ARMÁDY JIHU

‚…za brody přes Poros gondorskou jízdu. Napadeni ze dvou stran, pobočník Daysir Castamorn s celou osobní stráží padl. Útok odražen v poslední chvíli díky příchodu posily núrnenských skřetů, nepřítel vržen za Anduinu. Těžké ztráty, vojsko včetně nově příchozích ztenčeno na sílu jediného praporce.
Přebírám dohled, dle rozkazů pokračuji k M. M. Přesuny však už jen v noci...‘
*
Odložil černý brk a vsedě se protáhl. Ještě do zprávy vepsat jména dalších padlých velitelů. Ale na to je dost času, nikdo neví, co ještě přinese noc.
Před stanovou plachtou zaskřípaly kroky. „První důstojník jeho veličenstva Ar-Grimma, Kapitána umbarského přístaviště, krále Gondoru a pána Západních zemí,“ ozvalo se hlasem stráže. „Ať jde dál!“
Do mihotavého světla louče se vynořil ramenatý Umbařan a přivřenýma očima si měřil vysokého, strohého Númenorejce ve stanu. Praskot a smrtelný třepot můry, která vlétla do plamene, se zabodl do napjatého ticha. Muži si polohlasem vyměnili několik formalit, pak zaskřípělo dřevo, jak návštěvník dosedl na polní sedátko.
„Takže Kapitán přístaviště zůstal nezraněn.“ Bylo to spíš konstatování, než dotaz.
„Ano, jeho královská výsost se těší dobrému zdraví. Ale to víš i beze mne, kvůli tomu jsem nepřišel. Za pár hodin musíme vyrazit. Položme si otázku, kam.“
„Taková otázka není na místě.“
„Tedy chceš pokračovat?“
„Tak zní rozkaz.“
Zbroj zachřestila, jak si širokoplecí muž nesouhlasně poposedl. “Čepel mého meče z obou stran pokrývají válečné vruby, nebojím se ničeho. Ale s tou hrstkou mužů, která nám zbyla, nevedeme do pevnosti slíbenou pomoc. Ani ti skřeti z východu na tom nic nemění. Jen nepříteli ukážeme pozice těch, co jsou uvnitř hradeb! Nechci jednat jako hlupák!“
Númenorejec se zvedl. Čistou čerň jeho oděvu rušilo jen několik výmluvných odznaků, které v mihotavých odlescích jakoby žhnuly. Umbařana převyšoval téměř o hlavu.
„A já nehodlám ztrácet čas prázdným dohadováním. Núrnenští skřeti i při tom, co z nich po bitvě zbylo, naše počty zdvojnásobili. A rozkaz zněl jasně: dojít do Minas Morgul. Ten rozkaz vykonám. Není ode mě, důstojníku, přišel od jednoho z Devíti.“
„Nebojím se ani nazgûlů.“
„Ano?“ Na vznešené tváři se objevil úšklebek. „Brzy se s jedním z nich setkáš, takže se přesvědčíme. Ale teď se vrať a vyřiď svému... králi, že do Minas Morgul dorazit musíme, a to v co nejkratším čase. Mocný Khamûl už na něj čeká v jejích kobkách, aby mu předal kořist, kterou tam naši spojenci získali. Nejcennější, co si teď muž jeho postaveníl může přát: čelenku mořských králů, korunu Gondorské říše!“
Jižanovy oči se rozšířily němým překvapením.
„Aha, vidím, že pán Ar-Grimm je opatrný v tom, jaké informace sděluje svým lidem,“ zašklebil se vysoký muž podruhé a znovu se posadil. „Velmi prozíravé.“
„Ano,“ odpověděl Umbařan po chvíli. „Náš kapitán a král pečuje o mnoho věcí a ne všechny sdílí s každým ze svých velitelů. Ale jsou-li věci tak, jak říkáš, tedy souhlasím. Za takovým cílem potáhnu kamkoliv. Takže – kdy vyrazíme? A kudy nás povedeš?“
„To hlavní už nám zjistili naši noví skřetí stopaři...“
Skrz plachtu pronikaly zvuky z ležení - vrzání lan, občasné kroky hlídek, příležitostné zachrápání. Kdesi zavřeštěl opožděný luňák. Oba muži se skláněli nad hrubě načrtnutou mapou a před očima se jim vinuly šlahouny stezek přes skalnaté svahy Jižního Ithilienu.
Až se slunce vymotá z východních mraků, jen slehlá tráva bude vědět o oddílu, který se hlubokou nocí vydal na další pochod.

6. RAMTHÉOD

Stařec v šedivém plášti polkl posledním sousto ovčího sýra a hluboce si vzdychl.
„Copak, čaroději, došlo ti dýmkové listí?“ zvedl v neveselém žertu oči jeho hostitel, zavalitý vůdce, sedící u téhož ohniště téměř naproti.
„Ne, Ramunde. Ale bojím se, že tvému lidu dojde pod nohama země k utíkání, když to chceš vědět. Že ani za přehradou lesů, do níž se teď uchýlil, nebude bezpečný. Nepřítel je silnější, než myslíš. Jeho spojenci a vazalové křižují Gondorskou říší úplně stejně jako planinami, ze kterých vyhnali vás. A sám správce Gondoru má temné sny, protože postrádá zbrojné muže. Kde je vzít?“
„Také jsem se ptal. Bojovali jsme se šikmookými vozataji statečně, ale co to bylo platné? Našich rukou nebylo dost!“
„A sotva kdy jich bude dost, abyste se mohli do rodných pastvin vrátit. Alespoň pokud umím počítat. Ale jinde se pro vás ještě může najít země, na které roste tráva pro vaše stáda. Jen pokud tu záplavu z východu dokážeme zastavit!“
„Já ji zastavit zkoušel. Rozhlédni se, co z nás zbylo! Čeho všeho se na nás dopustili!“
„Jenomže samotný Beraní lid takový úkol zastat nemohl. Ale nebyli jste snad ve staré vlasti sousedy Éothéodu?“
„Koňáků? Pff... Blázni, zbožňující zvířata, která jen běhají a bez užitku žerou.“
„Potkal je však stejný osud jako vás. A přece maršál Argon s mnoha svými muži už před řadou měsíců vytáhl na pomoc osvobozené Minas Ithil. Vede si výtečně – opouštěl jsem je zrovna, když rozprášili další skřetí tlupu.“
„A co my s tím? Už jsi někdy viděl berana běžet vedle koně?“
„Viděl jsem je pást se spolu na jedné stepi. A před vlky, kteří číhali kolem, se museli mít na pozoru oba stejně. Pověz mi, maršále, kam požene Ramthéod svá stáda, až mu na výběr zbude jen holé kamení hor nebo neprostupná pustina hvozdu? Kam uteče potom?“
*
„Do setmění zbývá málo. Čas poohlédnout se po nočním tábořišti.“ „Máme počítat s ohněm, pane?“ Maršál chvilku přemítal. „Ještě si ho můžeme dovolit. Ale nejspíš už naposled.“
Byli na cestě už půl druhého týdne a i když muži mluvili málo, cítil, jak moc jim prospělo, že mohou konečně vyrazit do boje, který si sami zvolili. Sám myslel na Gandalfova slova o velkých činech a o vděčnosti pánů Gondoru, kteří budou po válce mít země víc než lidí, kteří by na ní žili. A také na to, jak rád by zas jednou místo sténání a křiku slyšel klidné hlasy stád. Dají svou výpravou svému lidu alespoň naději?
Nové ležení rychle utichalo. Dávno jsou pryč večery, kdy mohli za nocí zpívat a rozprávět po libosti. Teď si beran tiše naostřuje rohy do další války.

7. ÉOTHÉOD

Dnilo se a ranní hlídka, která právě nastoupila, ohromeně zírala na zlomky uplynulé noci. Doslova. Na dřevěném podstavci zbylo jen pár roztrhaných prken a malá hrstka bílých pírek, poletujících prázdným vzduchem. Zato země kolem byla poseta otisky podbitých bagančat. Všechno připomínka holubníku, který tu ještě před pár hodinami stál.
„Aby do toho kůň kopl! Jak? Kdy?“ „Při střídání, kdy jindy. Ta chvíle, co jsme s nočními chlapy prohodili těch pár slov, jim asi stačila. Ale byli rychlí!“ „To je z toho, jak maršál tolik mužů přesunul na severní hradbu. Tady dole je teď poloprázdno. Zatracená práce!“
Vyšší z dvojice spěšně odložil štít a sehnul se, aby mohl stopy prohlédnout zblízka. „Tři nebo čtyři byli. A ani krok navíc, přesně věděli, za čím jdou. Možná to byl zbytek té tlupy, co jsme rozprášili minulý týden, škrpály by odpovídaly.“ Kroužková košile tiše zacinkala, jak se zvedal.
„Zachtělo se jim lepší večeře?“ „Snad. Ale pro nás by to byla těžká rána. Bez holubů už bychom neposlali ani jedinou zprávu. A to by asi znamenalo...“ Naráz ztichl a na okamžik napjatě poslouchal. V příští chvíli už stál čelem k tmavému zákoutí, meč tasený, svaly napjaté.
Nestalo se nic. Teprve po chvíli rozeznali, že to, co je vyrušilo, je ozvěna pravidelných kroků. Někdo nesl těžké břemeno, za ním šel druhý, pak třetí... „To jsou naši,“ šeptl čahoun a položil svému druhu ruku na rameno. „Zapomněl jsi? Stěhují přece ty zásoby nahoru, do hlásky.“ „Máš pravdu,“ zašklebil se strážný. „Ale, u všech kobyl, proč tak potají?“ „Tady i zdi můžou mít uši. Holubník taky neodletěl sám, a přitom jsme nic ani nezahlédl. Ale teď honem, udělat poplach. Nemůžou být daleko!“
Chystali se vyrazit opevněným táborem, teď už plným ranního shonu, když ztuhli podruhé. Ruch se změnil. Spěšné kroky, úsečné výkřiky, chřestění, jak se vojáci rychle chápali zbrojí a zbraní. Stěny násobily ozvěnu hlasů a dusotu nohou. Trochu se to podobalo hluku jízdního oddílu v plné zbroji. A nad tím vším se rozletělo zatroubení rohu a ostrý hlas maršálův: „K palisádám, mizerové! To je útok!“

Kontakty

Akci pro Vás chystá skupina Grondar, Ascheron a přátelé.

Jakékoliv dotazy zasílejte na:
Facebook stránka: https://www.facebook.com/bitvaofort
email: bitvaofort@gmail.com
Facebook událost: Bitva o Fort 2016

Hru pro vás chystají:

Tomáš “Třešťa“ Třeštík - hlavní organizátor
Absolvent Mendelovy Univerzity v Brně obor Krajinné inženýrství. Člen skupiny Ascheron, věnující se larpům, převážně bitvám od roku 2006. Organizaci akcí se začal věnovat v roce 2007, kdy se aktivně podílel na sérii bitev Warhammer. Dále spolu s Vojclem organizoval sérii bitev Doriathské války.Také pomáhal při přípravě her Pán prstenů-Bitva o Středozem, Brody přes Želíz a další… V rámci Bitvy o Fort se podílí na tvorbě příběhové linky, realizaci hry a přípravě zázemí.

Martin "Skica" Skácelík - tvorba hry, zázemí, registrace komunikace s hráči
Na bitvy jezdí od roku 2005. Od kopání ohnišť a registračních formulářů se promračil až k tvorbě her. Různou měrou se podílel na různých bitvách a světech. V rámci série Bitva o Fort je zapojen do tvorby hry, registrace a práce v zázemí.

Michal "Bjorn" Drlík - zázemí a hra
Po bitvách se tahá od roku 2009 a je šéfem skupiny Grondar. Byl hlavním organizátorem 1. a 2. ročníku Bitvy o Fort. Tento rok si dává pauzu od šéfování. Letos má na starost zázemí hry a jako vždy se také zapojí do vytváření technického a příběhového scénáře.

Jiří "Antík" Antes - rekvizity a hra
Kluk kterej je hezkej,chytrej, milej, oblíbenej, šikovnej, žádanej, milovanej a prostě ho má každý rád, má málo vlastních starostí tak letos pořádá bitvu.

Martina "Meliss" Jašková- registrace, řešení fotografů a komunikace s hráči
SStudentka Managementu v kultuře a cestovatelka prstem po mapě. Jelikož na každé fotce vypadá dobře, bylo rozhodnuto, že bude šéfovat fotografy.

Lerin - Tolkien specialist
Nerd, i když nedokáže vyjmenovat všechny historické elfy od "F-". Jako správná baba ovšem kecá do všeho, takže v rámci Bitvy o Fort nafasovala post vrchního písmáka (miluje archaismy a přechodníky, ale slíbila, že bude hodná). Taky oficiálně hlídá, aby akce moc nehřešila proti strýčku Tolkínovi (ve skutečnosti to za ni dělá ještě jiný, mnohem větší nerd).

Viktor "Nord" Michejev - zajišťuje-
Nemá rád lidi.

Danča “Didi” Horáková - registrace, zázemí pro org tým, korektury textů

Tomáš "Vojcl" Vojáček -"herní poradce"
Doktorand na FTVS a televizní reportér, který by nejradši jen hrál tenis. Jako člen skupiny Ascheron se aktivně věnuje hraní larpů již od roku 2006. Organizací larpů, speciálně bitev, se začal zabývat v roce 2007. Je jedním ze zakladatelů série moravských bitev Warhammer, spolupodílel se na organizaci bitev jako Brody přes Želíz, Bitva o Západní Úvaly či Bitva o Středozem. V rámci Bitvy o Fort se jako poradce podílí na tvorbě příběhové linky a ladění herních mechanismů.

Lada Matula

Miroslav "Mira" Flašár
absolvent UP v Olomouci. Larpům se věnuje teprve krátkou dobu avšak vkládá veškeré úsilí do jemu svěřených úkolů. Minulý rok byl tím největším makáčem a proto si letos vysloužil povýšení. Rád šplhá po zádech ostatních a proto jeho mise na letošní BoF zůstává tajemstvím, které zná jen pár vyvolených!

Minule

Loňský příběh se točil okolo krále Eärnura a jeho válečné výpravy dobýt Minas Ithil zpět. Bohužel pro něj mu uniklo, že skřeti a Balchothské kmeny až příliš rychle prohrávají. Černokněžný král nachystal léčku, lstí vylákal krále na souboj, který skončil královým zmizením. Až po této podlosti zaútočil na královu armádu plnou silou. Morálně nalomená armáda pak byla ještě svědkem shoření bílého stromu Minas Ithil. Tak se černokněžný pán pomstil za porážku u Fornostu. Přesto spojenci dobyli pevnost, pomohli nalézt Gandalfovi palantír a porazili zbylá temná vojska. Nebylo to ale příliš veselé vítězství.

Podrobněji pak uvnitř prologu a epilogu.

LOŇSKÝ PŘÍBĚH- PROLOG Příběh se odehrává na počátku druhého tisíciletí Třetího věku za vlády gondorského krále Eärnura, který již jako mladý generál vedl do boje vojsko, jenž ve Fornostu překvapilo a na hlavu porazilo armádu Černokněžného krále Angmaru. Sám Eärnur dostihl nejmocnějšího z Devítky u Severních vrchů, než se s ním ale stihl utkat, jeho kůň se tváří v tvář pánovi nazgûlů splašil a odnesl jej daleko do pole. Navzdory velkému vítězství na tuto pohanu nikdy nezapomněl… Nejinak na tom byl sám Černokněžný král, jenž ve svých síních na severu osnoval plán, jak se Eärnurovi pomstít. Netrvalo dlouho a shromáždil kolem sebe všechny služebníky temnot, kteří přebývali pod Mlžnými horami a zasadil gondorskému králi tvrdý úder. Neočekávaně se vynořil před Minas Ithil, dobyl její citadelu a celé údolí prostoupila temnota. Dobře věděl, že bojovný Eärnur si tuto ztrátu nenechá líbit. Přesto raději pravidelně vysílal své posly do Bílé věže, aby králi neustále připomínali jeho splašený útěk po bitvě u Fornostu.
Sám napjatě čekal ve stínech Morgulské věže a v ukradeném palantíru vyhlížel, zda jeho lest funguje. Neodpustil si úšklebek, když konečně spatřil krále Eärnura v čele armády lidí, elfů a trpaslíků, jak překračuje most přes Anduinu a míří k Morgulskému údolí. „Je čas povolat zbytek devítky,“ pomyslel si a vyrazil do katakomb…
Rok 2047, Třetí věk

Od bitvy u Fornostu uplynulo téměř čtyřicet let a nenávist Černokněžného krále nepolevovala. Nemohl ze své paměti vymazat vzpomínku na gondorské vojsko vystupující z ohromných lodí, jenž mu s podporou Rhovanionských knížat a Círdanových elfů ukradlo vítězství v hodině jeho největší slávy. Nemohl zapomenout na dědice Bílé věže, prince Eärnura, který rozprášil angmarské vojsko tak, že na západ od Mlžných hor nezůstal jediný skřet. Nenáviděl ho! Nenáviděl ho víc, než kteréhokoliv jiného smrtelníka…
Pohlédl na Minas Ithil zahalenou v oblacích kouře a pod maskou zkřivil tvář do děsivého úšklebku. Nad věží právě zavlála standarta s rudým okem. Úderem do slabin popohnal koně vpřed. Poslední pevnost Ithilenu strážící palantír padla. Cesta do Mordoru je otevřená. Náš pán se vrátí. Brzy se pomstím…
Rok 2050, Třetí věk
Křik a zvuk rozbíjeného skla se rozléhal Bílou věží. Mardil, správce krále Eärnura, bral schody po třech, aby byl co nejdříve v poradní síni. Nechápal, co se děje. Mělo přeci jít o běžnou poradu mezi gondorským králem a jeho spojenci: knížaty z Rhovanionu, zástupci lesní říše a vyslanci z Osamělé hory, tak proč ten hluk?
Už byl téměř u cíle, když málem vrazil do sluhy, jenž prchal opačným směrem. „Můžeš mi ksakru říct, co se tu děje?!“, okřikl ho Mardil. „Promiňte, pane, král obdržel další výzvu a…“ To Mardilovi stačilo, aby pochopil. Třetí výzva za posledních pět let. Obávám se, že tentokrát už s tím nic nezmůžu…
…Začalo to před sedmi lety, když Eärnur nastoupil na trůn. Černokněžný král mu nikdy nezapomněl hořkou porážku pod Severními vrchy. Stejně dobře si ale pamatoval, jak Eärnura jako mladého prince zahnal na útěk, poté, co se mu při souboji splašil kůň, jenž jej odnesl daleko od bitevního pole. Tak jako pána prstenových přízraků sžírala vzpomínka na prohranou bitvu, sžíraly ho také opakované výzvy na souboj a posměch, jehož se mu od svého nepřítele, gondorského krále, opakovaně dostávalo.
Mardilovi se nejprve dařilo tišit hněv svého pána. Apeloval na jeho zdravý rozum, který mnohdy zastínilo jeho bojovné srdce. S každou další výzvou bylo však těžší a těžší krále uklidnit. Když Černokněžný král dobyl Minias Ithil a proměnil jej na Minas Morgul, odvrátil správce pohromu pouze s největším vypětím sil. Ačkoliv nepochyboval o bojovém umění krále Eärnura, pochyboval o úmyslech nepřítele a obával se léčky…
Zatáhl za kliku a vešel. „Bázlivost mládí a slabost stáří?!“, burácel král, stále ještě svírající dopis ve své pravici. „On se opovažuje tvrdit, že jsem k bázlivosti mládí připojil slabost stáří! Však já mu ukážu!“, a Mardil poznal, že tentokrát už jej nezadrží. Možná to vlastně nebude ani potřeba; proč nevyužít situace a neskončit tuhle tragédii jednou provždy? Proč nezískat zpět celý Ithilien?

LOŇSKÝ PŘÍBĚH- EPILOG ...Gandalf stál mlčky uprostřed dobyté Minas Morgul. Kolem něj se ozývaly skřeky umírajících skřetů a balchothů. Gondorští vojáci rozlícení ztrátou svého krále postupně doráželi každého přeživšího skřeta či balchotha, ale žádný jim nedal uspokojivou odpověď kde je král. Nazgûl zmizel ještě před rozbitím temných řad a zbyl tu po něm jen dohořívající bílý strom. Elfové se marně snažili najít přeživší semínka stromu, což jen umocňovalo zoufalství mužů bílého města. Maršál Argon z rhovarionských sborů zatím organizoval s Thorinem rychlé opevňování místa a rekvírování nakradených zásob pro utáboření. Palantír cítil Gandalf i přes bytelnou truhlici, v které byl kámen uzavřen. "Ještě není konec" pomyslel si čaroděj. "Minas Morgul je sice dobyta, ale jestli nepříjdou posily jaká je naděje na udržení města před přívaly skřetů a balchothů?"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kargi musel bratra udržet ve skrýši násilím, jinak by je všechny při svém sebevražedném útoku prozradil a unavené vojsko s šedivým čarodějem se s přeživšími moc nepáralo.
"Zaútoč teď a znič úplně všechno!" Zasyčel na Kilice. Z polorozpadlého sklepa kam je ihned po bitvě schoval Nazgûlův posel sice nebylo moc vidět, ale slyšeli až moc dobře co provádí vojáci Gondoru s jejich zraněnými spolubojovníky.
Kilic se s bratrem přestal prát ale nasupený výraz mu zůstal. "A co tady v téhle jámě? Budeme tu čekat až nás najdou a povraždí jako zbytek mých mužů?"
"Samozřejmě že ne" ozvalo se z průrvy nad muži a už k ním slézal nazgûlův pobočník, který vedl další přeživší skřety a balchóthy. "Počkáme tu do noci a poté se stáhneme okolo těch nuzáků, ani šedivák nás neuvidí, temný pán se o to postará.."

Fotky a hodnocení k minulému ročníku Fotky a komentáře na Larpové databázi